Oba do vody opadáme
proudem, necháme se nést
jak padlé listí na hladině, uléháme
větrem do sebe, necháme se vplést...

Snad není nic co by nás dělilo
já mám tě v sobě ještě
proč by na hladinu nyní sněžilo
hladino, ach proč svíráš nás jako kleště?

Proč nenecháš nás plout?
Jak snést pomyslné rozloučení?
A vítr proč nechce nyní dout?
Když vím že v té samé vodě jsme pohlcení...?

Usedám jako list na dno
a odpočívám v té známé řece
Ty dopluješ ke mě snadno...
...jsme oba tím proudem, přece.